Rudolfinum - FILM MUSIC PRAGUE

Vznik Rudolfina jako víceúčelové budovy, jejíž koncepce neměla v té době obdoby, iniciovala Böhmische Sparkasse (Česká spořitelna), nejstarší peněžní ústav na území Českého království, založený v roce 1825. Prestižní stavba vypovídala nejen o finančních možnostech a zázemí Böhmische Sparkasse, ale i o jejím sebevědomí, odpovědnosti a přesvědčení o výsostné úloze umění. Jako místo stavby byla vybrána parcela na pravém břehu Vltavy, přesně naproti Pražskému hradu. Místo, kde stávalo tzv. rejdiště, káznice, Broscheova chemická továrna a nakonec pila podnikatele a rytíře Lanny, tak konečně získalo důstojné využití. O významu investora a zakázky svědčí také jména slavných architektů a stavitelů, kteří byli vyzváni k účasti v soutěži. Byli to například A. V. Barvitius, J. Benischek, V. Lunch, G. Niemann, O. Thienemann, V. I. Ullmann, A. von Wiellemans, J. Zítek a J. Schulz.

Porota složená z tehdejších významných architektů, jako byli třeba H. von Ferstel, T. von Hansen nebo F. von Schmidt, vybrala projekt Josefa Zítka a Josefa Schulze, přestože podle dobových názorů až příliš potlačili ve hmotě a vzhledu požadovanou jednotu budovy, a to ve prospěch dvou funkčně rozdělených částí – koncertní a galerijní. Průčelí koncertní části se zvýšeným bosovaným přízemím, oddělené od dalších pater kordonovou římsou, orientovali architekti na jih (dnes do náměstí Jana Palacha) a fasádu rozčlenili jónskými sloupy a zakončili balustrádou zdobenou vázami a plastikami významných hudebníků. Shodnou výzdobu fasády pak použili i na galerijní část budovy, jejíž severní fasádě dominují monumentální nárožní věže, a obě části tak vizuálně sjednotili. Z prostranství u Vltavy se vstupem v západní fasádě vchází do slavnostní dvorany Rudolfina. Její monumentální prostor lemuje 25 arkád. Slavnostním schodištěm uprostřed se vchází do galerijní části budovy. Osvětlení sbírek bylo funkčně řešeno prosvětlenými stropy.

 

Dvořákova síň

Světoznámá koncertní síň sloužila České filharmonii od 4. ledna 1896, kdy zde pod vedením Antonína Dvořáka poprvé vystoupila. Svůj účel plnila až do roku 1918, poté bylo rozhodnuto o jejím využití jako zasedací síně nového parlamentu Československé republiky. Koncertní povaha tohoto prostoru Rudolfina byla obnovena v letech 1940–1942 dle projektu Antonína Engela a Bohumíra Kozáka a tuto podobu si zachovala dodnes. Ústředním prvkem jsou varhany vyrobené dle návrhů Josefa Zítka a Josefa Schulze Wilhelmem Sauerem ve Frankfurtu nad Odrou.

Hlavní koncertní sál Rudolfina je vhodný zejména pro interpretaci oratorní, symfonické i komorní hudby. K dispozici je nadstandardně vybavené nahrávací studio pro realizaci zvukových záznamů a mimořádně kvalitní varhanní nástroj.

Text a foto: Česká filharmonie